Maratea - kde máš pocit, že Tě sleduje Ježíš

Maratea leží jen kousek od Scalei, ale atmosféra je úplně jiná:
skály padající do moře, klikaté cesty, staré město nalepené na kopci a nad tím vším obří socha Krista. Ano, trochu jako v Riu. Jen tady místo samby slyšíš troubení skútrů a šustění sáčků s focaccií.

Dá se sem dostat nejen autem po klikatici asi tak za tři čtvrtě hodiny, ale také vlakem.
Autem vyjedeš až pod vrchol, kde je placené parkoviště – přesnou částku si už nepamatuju, ale nebylo to žádné drama, něco kolem 1,50 €. Úplně na vrchol pak jezdí turistické pidibusy, které tě za drobnou úplatu vyvezou až k cíli.

Vlakem je to trochu dobrodružnější. Nejdřív musíš vystoupat do městečka (a že to umí být do kopce), a odtud jezdí místní autobus taky až na parkoviště pod Kristem. Dolů pak můžeš:

• jít po svých (docela makačka na stehna),
• svézt se zase busem,
• nebo zkusit místní taktiku "ukecám někoho, ať mě vezme dolů".

Socha Cristo Redentore trůní na hoře Monte San Biagio a je vidět z dálky – takže máš prakticky jistotu, že se v Maratee neztratíš: prostě sleduj Ježíše.

A teď trochu zákulisí. Sochu Krista v Maratee nenechal postavit žádný král ani papež, ale hlavní "motor" byl tehdejší farář a celá komunita města – jako velké "děkujeme" a zároveň prosba o ochranu nad Marateou a jejími obyvateli. Po druhé světové válce a těžkých letech chudoby a emigrace chtěli místní jasný, viditelný symbol nového začátku, víry a naděje. Padla volba na monumentálního Krista na tom nejvýraznějším místě široko daleko, právě na Monte San Biagio nad městem.

Autorem návrhu se stal florentský sochař Bruno Innocenti a socha byla dokončena a odhalena začátkem 60. let 20. století. Kristus s rozevřenýma rukama tu nepůsobí jako přísný soudce, ale spíš jako velký patron a ochránce, který objímá město i celé pobřeží pod sebou – přesně takhle s ním místní od začátku počítali.