Paola

Paola – město sv. Františka a zázračné studánky          Na pobřeží Kalábrie, mezi mořem a horami, leží město Paola. Není to jen další středomořské letovisko – právě tady se narodil sv. František z Paoly (1416–1507), poustevník, zakladatel řádu minimů a patron celé Kalábrie. Jeho životní příběh, zázraky a hluboká víra dodnes přitahují poutníky i turisty. Paola nabízí jedinečnou kombinaci spirituality, tradice a středomořské pohody. Ať už přijdete kvůli sv. Františkovi, ochutnávkám kalábrijských specialit nebo jen pro radost z objevování, město si vás získá.

Mě si získávalo tedy postupně, a to doslova v potu tváře. Nejdříve jsem si vykročila z nádraží, jakože v takové prdelce není proč studovat mapu. A ono žádné značení do centra, ani chodník kamkoliv. Takže ještěže ten Google máme, že? Bez chodníku po silničkách podle Googlu až ke schodům - cca 300m od nádraží, pak už se myslelo i na chodce. Schody dlouhé, na slunci a to bezbariérové řešení mě pomohlo zlepšit si náladu smíchem až nahoru. Oni jsou Italové vůbec na ty chodce jako na cizí.

Na konci schodiště je útulný parčík se sochami 4 ročních období a celkem vítaného počtu vzrostlých stromů, takže jsem už mohla najít plíce, tepovku a trochu se schovat ve stínu. Pak už přišlo na řadu centrum malého městečka, kostelík, brána, úzké uličky a nedělní ticho.

Cestu ke klášteru z centra města najdete podle značek jako na Caminu, jen mají pochopitelně svou grafiku. Nu což, 20 minut do kopečka ke klášteru, to bude hračka. Nebyla. I když už podvečerní slunce slábne, stále ještě umí napnout síly ke třicítce a to ve stoupání bez stínu na náladě nepřidá. Nicméně, jsem tu, hurá. Skutečně povznášející pocit, nejen z toho duchovna všude kolem.

Santuario di San Francesco di Paola - velkolepý klášter, který rozhodně stojí za vidění. Najdete tu starou i novou baziliku, muzeum a klidné nádvoří. Místo má i silnou atmosféru.

Zázračný pramen

Jedním z nejoblíbenějších míst v areálu je pramen zvaný "cucchiarella". Podle legendy vytryskl, když František udeřil holí do skály. Lidé si z něj odnášejí vodu v lahvích a věří, že přináší uzdravení, úlevu nebo požehnání. Ať už na zázračné účinky věříte, nebo ne, zastavení u studánky k návštěvě jednoduše patří. Samozřejmě jsem si vystála krátkou frontu, to víte, je to zadarmo, je to slavný, zázračný a když už jsem tady, tak se mi určitě nějaký ten zázrak hodí, ne? Seňora přede mnou si tankovala zázračnou vodu asi pro celou širokou rodinu, ale dočkala jsem se. Voda fakt lahodná, osvěžující. I kdyby nic, tak v tom vedru to určitě malý zázrak je. Uvidíme, co se mnou udělá za zázraky ta malá petka, co mám s sebou.

Ale svatý František má na kontě ještě další zázraky. Koho by snad zajímaly jednotlivé příběhy, podívejte se na internet, ať tu nepřepisuji romány.

Nicméně jako základní informace:

• přešel Messinskou úžinu na plášti, když ho lodník odmítl převézt
• zkrotil a oživil rybu jménem Antonella
• zastavil velký požár, který ohrožoval Paolu
• pomáhal nemocným a trpícím
• a dal lidem právě pramen vody, který dodnes teče v klášteře

Procházka areálem je moc pěkná, je tu i příjemné zázemí, kafíčko, suvenýry a samozřejmě stánky s upomínkami už na parkovišti.

A abych nezapomněla, já jsem jela ze Scalea vlakem, asi 50 minut, jede to několikrát denně za rovných 5€ za jednu osobu a jízdu/směr. Nicméně se sem dá pohodlně dojet i autem, parkoviště je přímo u kláštera a můžete si odpustit to šplhání do kopce. Kdo máte malé děti nebo tu pobýváte v hlavní sezoně, vřele doporučuji variantu auto. Naopak kdo budete hledat tip na odpolední výlet v době, kdy už se nedá koupat, tak tohle je jeden z mých top favoritů.

Ve staré bazilice se nesmí fotit, takže Františka si budete muset prohlédnout na vlastní oči.