Praia a Mare – místo, kde občas ani vlak nestaví

Praia a Mare je takové to místo, které na fotkách vypadá "jen" jako další italské letovisko, ale naživo zjistíš, že má svoje malé tajemství: obří skálu se schovanou svatyní uvnitř. Pláž se tu táhne opravdu dlouho, za zády hory, před tebou ostrov Dino a mezi tím vším městečko, kde se žije klasický kalábrijský mix – trochu chaos, trochu dolce vita, všude gelato a lidi, co nikam zásadně nespěchají. Mají tu moc hezkou a dlouhou pobřežní promenádu, která mi mimochodem ve Scalee hrozně chybí.

Nad Praiou se zvedá masiv se skalní svatyní. Cesta k ní není jen "rychlá odbočka", ale spíš malý výstup, za který ti stehna poděkují až druhý den. Dá se k ní dostat celkem dobře od vlakové zastávky a i parkování pro auta je v bezprostřední blízkosti stezky ke svatyni. Na první pohled to nevypadá, ale v tom vedru najednou poznáš, že je to slušný pruďák nahoru. Odměnou je atmosféra, kterou v běžném kostele nenajdeš: chlad skály, svíčky, vůně kadidla a výhled na celé pobřeží, který ti připomene, proč mají místní potřebu dávat sem nahoru své prosby a poděkování. Tahle svatyně působí jako místo, kde se člověk na chvíli vypne z plážového režimu "ležím–jím–koupám se" a jen tak kouká do dálky. Když budeš brát s sebou malé děti, počítej s tím, že je kus cesty poneseš, nebo aspoň budeš poslouchat fňukec.

Samotná Praia a Mare je v sezoně dost živé městečko: podél hlavní třídy najdeš večer procházkující rodiny, děti na koloběžkách, kavárny, kde se z cappuccina plynule přechází na aperol, a malé obchůdky se vším od nafukovacích krokodýlů po domácí limoncello. Přes den tu vládne pláž – slunečníky v řadách, bary s panini a granitou, šlapadla, zájezdy lodí k ostrovu Dino a k jeskyním. Večer se Praia překlopí do příjemně živého, ale ne úplně přecpaného letoviska, kde si klidně sedneš na zídku, koukáš na světla podél pobřeží a máš ten klasický pocit "jo, takhle nějak má vypadat prázdninový večer u moře". Já to tu mám moc ráda.