San Nicola Arcella – pohlednicová zátoka

San Nicola Arcella je přesně to místo, kde si řekneš: "Aha, tak tady někdo navrhoval pobřeží na Pinterest." Malé městečko nahoře na útesech, dole zátoka s tyrkysovou vodou, kolem skalní brány Arco Magno a pláže schované mezi skalami. Na fotkách to vypadá až podezřele dokonale. A každý to chce vidět.

Staré městečko se rozlézá po hraně útesu a má přesně tu správnou dávku italského šarmu: úzké uličky, malé náměstíčko, bary s plastovými židlemi (kde ale dostaneš výborné espresso) a vyhlídky, u kterých se ti trochu podlomí kolena – jednak z výšky, jednak z toho, jak to celé vypadá. Večer tu funguje klasický program "passeggiata": lidi se procházejí sem a tam, probírá se všechno od fotbalu po počasí a ty jen tak jedeš s davem, lížeš gelato a koukáš na ten cirkus.

Dolů k moři se dá sejít pěšky nebo dojet autem skoro až k pláži, ale počítej s tím, že to tu v sezoně žije a parkování bývá trochu loterie. My jsme tu byli až v říjnu a stejně jsme se notně zapotili při zdolávání schodů a přístupové cesty vůbec. Dokonce jsem slyšela Ditu vypustit i ostřejší výrazy směrem k italské bezpečnosti a infrastruktuře pro návštěvníky obecně, které shrnula do pár všeříkajících, nepřeložitelných výrazů. Naprosto nedoporučuju s malými dětmi. Schody jsou přírodní, takže oklouzané, není se moc čeho chytit – zato na konci tě čeká zasloužená odměna.

Jak už to v Kalábrii bývá, potkáš tu naprosto nesmyslně zaměstnané lidi. Nejdřív si u jedné slečny koupíš lístek za 3 € na osobu (vydřiduši, na to, že cesta je o zlámání kostí), druhá slečna má židli u vstupu a její funkcí je trhat tvůj lísteček. Po skončení nebezpečného úseku, který nikdo nedozoruje, se objeví část, kde jsou hned dva frajeři. Jeden kouká jakože aby se tam někdo nedostal lodí bez placení, ale ve skutečnosti lelkuje a okukuje baby ve vodě, a druhý je asi jakože záchranář, nicméně bavil se tímtéž.

Trochu mě rušilo používání dronů, takže převlíkat se do plavek za skálou je celkem risk, stejně si všechno dotyčný natočí. Nakonec jsme se bavili představou, že si to fakt doma pustí. Při italské nátuře dostane nakládačku – a navíc mu tuhle "podívanou" na dámy v nejlepším věku ze srdce přejeme. Pobyt je limitovaný na 30 minut, aby se všichni fotek chtiví návštěvníci dostali na řadu. Nevím, jak to vypadá v sezoně (to mě tam nikdo nedostane), ale i v říjnu se našlo pár desítek lidí, kteří si tenhle výlet dopřáli. Jo, kdyby bylo potřeba – žádné záchody tam nejsou. Nás zachránila až jedna kavárna, kterou jsme objevili cestou zpátky.

Nicméně výlet rozhodně stojí za to. Nádherné výhledy na pobřeží, jeskyně a skály vystupující z moře, to všechno stojí za trochu té námahy. Nejjednodušší je se sem dostat autem, autobus jsem neobjevila, vlak sem nejede. Ale rozhodně sem jezdí dost výletních lodí, které Tě převezou mnohem blíž a nemusíš se tolik trmácet. Vzhledem k tomu, že jízdní řády jsou trochu nahodilé, je dobré si zjistit předem odkud se dá lodí na místo dostat. Předpokládám, že nejčastěji od parkoviště, pak určitě budou některé lodě jezdit z Praia a Mare, ale to je opravdu odvislé na sezoně.